Koťata na dlouhou přestávku

Dnes začnu trochu oklikou. Uvědomila jsem si, že už také něco pamatuji. Mám na mysli vzpomínku z doby, když jsem byla ještě malá. Tehdy v televizi, pravidelně v době přestávky, ukazovali hrající si roztomilá koťátka. Lezla do proutěného košíku, honila barevná klubíčka…..a mě to přišlo jako hrozná nuda. Dnes bych takovéto přestávky mohla natočit kilometry ( vlastně mega bity a nejspíš by nezúčastnění diváci měli stejný pocit nudy, jako tehdy já ).

Sledovat dovádění dvou kotěcích batolat je nekonečně zábavný program. Tedy oproti televizní verzi trochu více adrenalinový. Tak třeba místo decentního pózování u košíku by přestávka ukazovala, jak Nell a Newton lítají po sedačce, s rozběhem plynule přejdou střemhlav do seskoku na zem, za použití již vytříbeného  parašutistického stylu zvaný „poletucha“. Vzápětí přejdou do šplhu na škrabadle, čímž se opět ocitnou na sedačce, aby se zde v momentě převtělili v žáky starého kočičího bojového umění.  Místo klubíček se jim pro hry hodí vše co se hýbe, šustí, koulí nebo cinká.

A najednou střihne střihač nůžkami, z divokých šelem jsou mazlivá a přítulná stvořeníčka, která se stulí u mámy, zavrní si při krmení a usnou spánkem „spravedlivých“ a hodně unavených koťat.

Jednoduše : máme velké radosti s malými uličníky.